recenze k druhému dílu
Quentin Tarantino je Gauner a coby spisovatel možná uspěje jen v pokleslém žánru Pulp Fiction. Coby "šílený maniak z video půčovny" ovšem oplývá genialitou, která někdy jeho "rodnému" bratru Robertu Rodriguezovi chybí.
Quentin Tarantino je Gauner a coby spisovatel možná uspěje jen v pokleslém žánru Pulp Fiction. Coby "šílený maniak z video půčovny" ovšem oplývá genialitou, která někdy jeho "rodnému" bratru Robertu Rodriguezovi chybí.
Budd: "Zabila osmdesát osm Japonců, aby se dostala k O-ren Ishi?"
Bill: "Šílená 88 je jen jejich jméno. Ve skutečnosti jich není osmdesát osm."
Na
seznamu, který si v prvním díle Nevěsta
(Uma Thurmanová) napsala fixkou v letadle, jsou
začmáraná dvě jména.
Zbývá děsná mrcha Elle (Daryl
Hannahová), Billův bratr Budd (Michael Madsen) a
samotný Bill (David Caradine). Mladá
rozhněvaná žena s posledním mečem
legendárního Hatori Hanza ve vztekem
sevřené pěsti kráčí
dál svou cestou pomsty.
Než je jí učiněno zadost, dozvíme se nové skutečnosti. Nechte se překvapit tím, co se stane (i tím, co už se stalo), pokud jste film ještě neviděli. Pojďme si raději povídat o tom, proč je druhý Kill Bill tak výborný film a proč je Tarantino tak skvělý režisér.
Tarantino, věrný svému profesnímu mládí strávenému za pultíkem video půjčovny, umně mísí italský spaghetti western s japonským kung-fu akčním filmem. Jakkoli to na papíře může znít divně, na plátně to vypadá skvěle! Pomocí hudby, ticha a zvuků Tarantino buduje atmosféru, kterou můžeme téměř srovnávat s legendárním westernem Sergia Leoneho Tenkrát na Západě (úvodní scéna v kostele).
Během přípravy svatebního obřadu se zvenku najednou ozve hra na flétnu. Hraje na ni Bill, což není nic jiného než odkaz na Harmonikáře (Tenkrát na Západě). Ve chvíli, kdy Nevěsta pomalými kroky míří před kostel, dá se napětí krájet. Absolutně newesternový film je v tu chvíli krystalicky čistou ukázkou čánru. Je jen na vás, co všechno na plátně uvidíte. Já jsem si díky kostelu hned vzpomněl na klasické dílo V pravé poledne.
Pro návrat do Nevěstiny minulosti Tarantino zvolil jiné tempo i jiný způsob vyprávění. Dokonce i "zabarvení" filmu je jiné a nechybí mu charakteristická zrnitost obrazu. Přesně takový obraz mívají několikrát kopírované, ohrané video kazety s kung-fu. Střih je zběsilejší, zcela v duchu asijského akčního filmu. Dokonce i hudba je úplně jiná!
Nechybí akce, ovšem v druhém díle je jí méně. Což ale není na škodu. Zatímco v prvním díle Tarantino oslňoval vizuálně, teš se snaží oslnit příběhem. Dialogy pochopitelně nejsou tak třeskuté (a nápadně) humorné jako v Pulp Fiction. Podobají se spíše "rozvážnému tlachání" z Jackie Brownové. Ovšem poslouchejte je pozorně, mohla by vám uniknout nejedna Tarantinovská finesa.
Závěr, kdy Nevěsta rozmlouvá s Billem, se snad může zdát zdlouhavý. Zkuste se ale na něj podívat z jiného pohledu. Nechtěl jen Tarantino, aby si divák Billa do sytosti užíl, než bude mrtvý? Billova teorie o rozdílnosti comicsových super hrdinů Barman, Spiderman a spol. versus Superman je brilantní a je třeba ji slyšet na vlastní uši (krom toho to je nezpochybnitelná pravda!).
Netřeba dodávat, že Tarantinio dokázal ze všech zúčastněných dostat to nejlepší. Perfektně si zahrává s klišé, s výrazem herců, který se místy (nepochybuju o tom, že záměrně) blíží až k přehrávání, skládá poklonu hned několika legendám najednou a jako správný postmoderní pošuk povyšuje pokleslý žánr na to nejvyšší umění.
Netřeba ani dodávat, že tato recenze je pomník, který "šílenému maniaku z video půjčovny" právě postavil jeho "šílený video fanoušek z techna.cz".
P.S. Všimněte si pianisty v kostele. Sakra, není to ten posraný Samuel L. Jackson?!!! Kurva, měli jsme vzít brokovnici!!!